Každý jedinec se k tomu staví jinak. Ti zodpovědní zůstanou doma a ti bezohlední jdou mezi lidi. Takže nakazí dalších pár desítek či stovek. Ale to je o chování některých jedinců, ale nikoli o léčbě. Ta je také dvojího druhu. Člověk se buďto léčí sám, nebo zajde k lékaři. Která varianta je správná, to už si vyberte sami.
Ten, kdo se léčí sám, musí mít nějaké to léčivo doma. Pokud ne, musí do lékárny, a to stejně jako ten, kdo byl u lékaře. Tam se ti dva možná sejdou. A oba mohou společně nadávat, když tam nebude to či ono.
Asi nebudou sami, kdo se pustí do instituce nazvané distribuce léčiv. Všelijaké různé názvy zejména z říše zvířat nahrnou se na nebohé distributory, protože logicky jim lékárník řekne, že léky nepřivezli. Přece to nenechá sám na sobě, že je třeba neobjednal. Byl by taky osel.
Jenže legrace je v tom, že to odskáče právě onen distributor, na kterého budou všichni nadávat.
Tato činnost není zrovna jednoduchá a ve své podstatě je třeba ovládat dost věcí. Na druhou stranu je zase fakt, že pokud mu výrobce neoznámí ukončení nebo přerušení výroby, tak s tím on sám mnoho nenadělá. Nejvýš tak ještě to, že někde nabere náhradní léky, tedy léky stejného či podobného složení. Je to sice řešení, ale pacienti jej zrovna moc nevítají. Pokud berete jeden lék, tak to ještě jde a v podstatě vás to nemusí zajímat, ale když jich berete více, může v tom vzniknout zmatek. Za Atoris vám dají Aratis a pokud berete prášky na něco jiného, třeba Atenobene a dostanete Aproben, vznikne vám z toho docela slušný zmatek. A ten může být klidně i životu nebezpečný.
Je třeba si pak léky pořádně hlídat a pokud se nám to nelíbí, tak hučet do vedoucího lékárny. Většinou totiž stejně bývá chyba právě zde, a ne u toho, kdo léky rozváží mezi jednotlivé prodejce.
Takže nyní víte, jak se zachovat při nedostatku léku který právě potřebujete.
